Martin Strouhal: výsledky naší školní práce byly přetaveny v celkem čtyři knihy

 

Stále jsem se zajímal o doplnění informací k jednotlivým letcům z regionu. Velmi jsem byl potěšen, když mne oslovil ředitel milevského muzea Vladimir Šindelář. Uvedl, že má v úmyslu publikovat knihu. Byl totiž nalezen deník, který si psal Bohumil Šíma. Doplnil jsem do knihy osudy Bohumila Šímy, osudy jeho spolubojovníků a napsal jsem stručnou historii působení našich letců RAF. V roce 2015 vyšla kniha s názvem: "Válečný deník Bohumila Šímy" . Je to tedy další kniha, která přímo navazuje na naší středoškolskou práci. Třetí kniha, na které mám autorský podíl je kniha Moje Milevsko. Zde jsem psal pouze část věnovanou Janu Jeřábkovi. V tomto roce 2019 má uvedený muž 100 výročí narození. U této příležitosti byla v milevském muzeu připravena výstava. A povedlo se mi připravit k vydání v pořadí čtvrtou knihu pod názvem "Jan Jeřábek věcně usměvavý nebeský jezdec". Zde jsem veden jako samostatný autor. Ale bez pomoci pracovníků milevského muzea, zejména Vladimíra Šindeláře by vůbec tato kniha nevznikla. Nemám být neskromný, ale byl to můj nápad. Tedy jak uspořádání výstavy, tak zejména kniha. Po 30 letech se mi podařilo znovuobjevit pozůstalost po Janu Jeřábkovi. Obsahuje zejména unikátní fotoalbum, kde jsou fotografie od jeho narození až po fotografií tehdejší podoby jeho hrobu ve Francii. Dále obsahuje řadu písemných materiálu a dvě vyznamenání, která Jan Jeřábek obdržel. Oba bohužel posmrtně. Prvním z nich je Československý válečný kříž 1939. To nepovažuji za unikát. Co však unikátem (alespoň pro mne) je druhé vyznamenaní a to AFM (Air Force Medal) ve volném překladu Medaile letectva.  Je určena pouze poddůstojníkům za jejich nebojovou činnost. Jan Jeřábek ji obdržel ta svoji instruktorskou činnost v rámci RAF. Tato vyznamenání bylo uděleno pouhým třem čs. příslušníků RAF. Jsem rád, že celá pozůstalost Jana Jeřábka je v muzeu a bude sloužit dalším generacím. Ti kluci, kteří bojovali v řadách RAF a na které náš národ zejména v padesátých letech byl tak nepřátelský, si to zasluhují.  Nerad se vychvaluji, ale výsledky naší středoškolské práce byly tedy přetaveny v celkem čtyři knihy. To je i unikátní. A možná není všem dnům konec...

 

 

Já mám v planu publikovat v budoucnu ještě osudy Jiřího Mareše, Karla Papouška, zmiňovaných Karla Burdy, Jana Jelínka, Miroslava Kopeckého, Josefa Němečka, rodáka z Dmýštic a Václava Pešičky pod pracovním názvem Sedm statečných letců z okolí Milevska.

 

 

Pokud se týká mne, příští rok slavím padesátiny... V roce 1989 jsem po maturitě na gymnáziu Milevsko krátce pracoval jako pomocný dělník u tehdejších Technických služeb. Byla to pro mne další škola, tentokrát života. v  říjnu 1989 jsem byl povolán na náhradní vojenskou službu k Vojsku ministerstva vnitra ve Frýdku Místku. Od roku 1990 jsem ve služebním poměru policisty Policie ČR. Od roku 1991 jsem nastoupil k přímému výkonu služby kam jinam než na Obvodní oddělení v Milevsku. Už v srpnu 1991 jsem byl převeden do Prahy na výpomoc v rámci konání Všeobecné výstavy. V roce 1992 jsem byl na půl roku převelen na nově vzniklé Obvodní oddělení Mirovice. Až do srpna 2006 jsem působil jako řadový příslušník Obvodního oddělení Milevsko, naposledy jako zpracovatel převážně trestných činů. Od záři do listopadu 2006 jsem na vlastní žádost nastoupil byl na stáži u Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality v Písku. Od prosince 2006 až do 31. prosince 2015 jsem na tomto oddělení působil jako policista v operativní činnosti. V době působení v tomto útvaru jsem si doplnil bakalářské studium, kdy jsem v roce 2010 promoval na Vysoké škole evropských a regionálních studií České Budějovice, pobočka Příbram, v oboru Bezpečnostní činnost ve veřejné správě. V roce 2016 jsem se vrátil zpět do Milevska na Obvodní oddělení, kde působím jako zástupce vedoucího obvodního oddělení do současné doby. Co se týká osobního života: v roce 1993 jsem se oženil, s manželkou Marii jsme se přestěhovali do obce Chyšky. Máme zde rodinný dům, V roce 1997 se nám narodil syn Vít a v roce 2001 syn Václav. Oba kluci hrají aktivně florbal. Syn Vít je studentem vysoké školy v Českých Budějovicích. Syn Václav je studentem 4. ročníku Gymnázia Milevsko. Co se týká dalších mých zalib: na prvním místě volné chvíle s rodinou, výlety jako po ČR, pak dovolené v zahraničí. V poslední době velmi rád jezdím na kole. Jsem jednatel Sboru dobrovolných hasičů Chyšky, této činnosti věnují poměrně velkou část volného času...