ŽIVOT ZA DOBY KORONAVIROVÉ ANEB CO NÁS KORONAVIRUS (NE)NAUČIL

Abych se přiznala, vůbec mi nepřijde, že už jsem doma desátým týdnem. Jsem ten typ člověka, co se dokáže neustále něčím zabavovat a čas mi strašně utíká. Co jsem doma, stíhám toho opravdu hodně, začala jsem dělat věci, na které nebyl předtím čas, možná ani nálada či odvaha.

Na nějakou dobu se zastavil svět a člověk s ním. Museli jsme vystoupit ze své komfortní zóny a adaptovat se na docela jiný styl života. Lidé si najednou začali uvědomovat, jak cenné je zdraví, jak je potřebné navzájem si pomáhat. Tak si říkám: Proč jsme se takhle nemohli chovat i předtím? Musela přijít tato těžká doba, aby donutila člověka se zastavit, jinak se chovat, jinak přemýšlet, začít si vážit sebe samých? Teprve až když vidíme sami, jak tragicky se věci mohou odvíjet, kam až to může zajít, uvědomíme si toto všechno až příliš pozdě. Snad si to ještě nějakou dobu udržíme a společně tuto krizi úspěšně zvládneme.

V průběhu května se také pomaloučku ale jistě začala uvolňovat jednotlivá opatření. Nikdo ale neví, zda vláda rozhodla správně a příliš to neuspěchala. Zanedlouho budeme opět  žít jako kdysi před koronavirem, ALE! Budeme si to umět užít tak stejně, jako za normální situace? Dokáže to opět nastartovat naší ekonomiku a zachránit napáchané škody? A hlavně - ponaučíme se z této krize a nedopustíme vzniknout  dalším?